Den patnáctý

Na dnešní den naordinováno 50 g sacharidů, jako každé pondělí ;) Dneska jsem to zvládla na jedničku s hvězdičkou a to jsem měla chvilkama vážně šílený hlad a měla jsem co dělat, abych se udržela.. Ale pak naštěstí přišel čas jídla, já se nacpala a všechno šlo hned lépe :) Všechna ta jídla budou vesměs jednoduchá a jsem za to ráda, protože toho vaření je na mě už trochu moc. Díky tomu nic nestíhám a potom oddaluju spaní jak můžu, jen abych nemusela hned vařit.

Snídaně:

50 g ovesných vloček
voda

Já si tam přidala ještě skořici, protože jsem si to nedovedla představit jíst samotné jen s vodou.. A nějak jsem to do sebe nasoukala a den mohl začít :-D

Svačina:

1x tvaroh
malá lžička medu
skořice

Tohle je zase klasika, to jsem si dávala do jídelníčku i já. Je to dobrota a pořádně to zasytí, takže pak nemám hlad a můžu se soustředit na to, co potřebuju.

Oběd:

80 g cukety
50 g okurku
150 g kuřecího masa

Tady jsem trošku tápala, protože v jídelníčku bylo napsáno 200 g masa, ale to bych asi nesnědla, takže jsem zůstala na svých 150 g. A asi jsem udělala dobře, ikdyž hlad byl. Jenže ten bude vždycky, když tělu nedám tolik sacharidů, kolik potřebuje. Učím se svůj hlad ovládat a odmítat nabídnuté dortíky a buchtičky, abych si potom mohla říct, že jsem něco dokázala.

Svačina:

3 kusy vajec
100 g rajčat

Úplně obyč jídlo, ale člověk by nevěřil, jak moc se na něj těší, když stojí půl hodiny v zácpě a v žaludku mu kručí, jak kdyby tam měl Niagáry. Vážně nejde o to, jak moc vařím, ale o dávky sacharidů  ty pečivě hlídám.

Večeře:

150 g masa
100 g okurku

Úplná lowcarb pecka :-D nic moc z toho, ale žaludek to naplnilo, tak co. Celkem mě štve, že nemůžu používat troubu, tam se dá udělat spousta dobrot..

Druhá večeře:

Protein

Ten taky vlastně bodnul, protože chutě už jsou obrovský a nevím, jak zvládnu další den. Ještě, že to bude stovka. Už se jí nemůžu dočkat..

Celkové hodnocení dne:

Vstávat ještě o hodinu dřív, než nejsem zvyklá (protože já prostě ráno vstávat neumím), mi dalo vážně zabrat. Jídlo jsme řešila až tehdy, když jsme měla hlad, takže nebyl vůbec čas přemýšlet nad tím, co bych kde sezobla. Nestíhala jsem fotit, vlastně jsme na to ani nemyslela, protože moje myšlenky zase lítaly jak splašené od jedné nedodělané věci ke druhé a já byla na konci dne ráda, že to skončilo. Teď už se vážně těším do postele, protože vaření a jídlo děsně vyčerpává :)